Jak to vidím já - Ivan Gavran vypráví o horolezectví

1. Ahoj Ivane, mohl by ses nám trochu představit, zájmy koníčky atd.?
Ahoj, moje zájmy se vždy odvozovaly od přírody. V podstatě nejraději chodím na obyčejné výlety, pěkně pěšky po české krajině. Ale časem jsem k tomu začal přidávat i další aktivity, jako je např. lezení po skalách.

2. Víme, že jsi vášnivý vyznavač horolezectví, jak jsi se k tomu dostal?
Jak jsem řekl, hrozně rád chodím a to i po horách – a když jsem si tak po těch horách chodil, vždycky jsem si říkal, jaké to asi je někam vylézt. Ale to stále bylo pouze v rovině úvah, K lezení mě nakonec přivedly bolavá záda. Nejdříve jsme chodili plavat, ale to byla strašná nuda, tak mi kamarád poradil, abych začal lézt. No a od té doby mě záda nebolí :).

3. Jedná se o fyzický sport, jak se udržuješ v kondici?
Lezení je tak ze 70% o technice. Mnoho lidí si myslí, že lezci mají velkou sílu v rukách a že to tahají rukama. Ale to není pravda, ruce se používají na udržení rovnováhy a člověk stoupá především pomocí nohou. Ovšem naprosté specifikum tohoto sportu je vlastně ne fyzický, ale morálový výkon. Strach z výšek je jeden z mála vrozených pudů. Je to tedy o překonávání vlastního strachu, kde každý má tu hranici položenou trochu jinde.

Aby se člověk udržel, je potřeba alespoň jednou týdně někde lézt, což je ale úplně minimum. V zimě chodím na umělé stěny, v létě samozřejmě do skal.

4. Kudykam se zajímá o Českou republiku, jaká místa by jsi doporučil k návštěvě začínajícím horolezcům a které pokročilým?
Lezení v Čechách je především o lezení na písku. Jsou tady světové unikátní pískovcové terény, které bys jinde těžko hledal. Ale to rozhodně není pro začínající lezce. Lezení na písku je specifické tím, že si musíš sám zakládat jištění. Občas tam bývají v těžších místech kruhy. Ale první kruh máš třeba 10 metrů nad zemí. Takže lezení na písku je především o morálu (Morál je něco jako odvaha – jde o psychickou sílu, která je potřeba na překonání strachu – buď vyhraje ten strach, nebo ta síla – když vyhraje ta psychická síla, tak člověk má dostatek morálu). Ono je zajímavé, že i lezci, kteří třeba 20 let lezou jenom po písku, tak se jim stane, že v určitém věku ztratí morál a nechají toho. Je to hodně o psychice, někdo má třeba děti a už si řekne, že mu to zato nestojí.

Pro začínající lezce bych tedy doporučil terény, které jsou dobře odjištěny. Pokud se budeme bavit o okolí Prahy, tak na jihu okolo Vltavy jsou terény, které se nazývají vltavská žula. Tam se klidně dá začít třeba v oblasti Roviště, je to blízko Kamýku.

5. Lezeš i v zahraničí?
Já nejsem pískař, takže mi vlastně nic jiného nezbývá, ono těch nepískovcových zajímavých oblastí v Čechách je hrozně málo.

6. Co bys nám mohl doporučit a proč?
Tak to záleží na několika faktorech. Především je důležité, kdy chce člověk lézt. Od dubna na září se dá v pohodě lézt v Alpách, tak těch terénů je spousty. Na podzim, tj. říjen, listopad už to chce více na jih, třeba do Itálie na Ligurské pobřeží, tam je krásná oblast ve Finale Ligure. Prosinec a leden je už komplikovaný i ve středomoří, protože hodně prší. Pokud má člověk štěstí, tak pěkně je třeba v Turecku v Antalii. Já jsem teď na konci ledna byl na Tenerife, jednou z Kanárských ostrovů. Bylo tam 20 stupňů a super lezení.

Samozřejmě dalším faktorem je druh skály. Tady někdo preferuje třeba vápno, někdo žulu, atd.

7. Kde se ti nejvíce líbilo a kde naopak ne a proč?
Já nejsem úplně ortodoxní lezec, pro kterého je nejdůležitější kvalita cest v dané oblasti. Pro mě je důležité, kolik je tam třeba lidí, jaká je okolní příroda. Takže nelíbí se mi např. oblast v Srbsku, kde je to o víkendech jak na Václaváku. Z mého pohledu mám rád terény v Českém středohoří, je to nádherná krajina, myslím že naprosto unikátní a zároveň úplně opomíjená.

8. Co vybavení, liší se podle druhu a obtížnosti skal?
Vybevení se liší především v jistících pomůckách. Např. na písku nesmíš jistit ničim, co je z kovu. Takže se k jištění požívají různé smyčky. Na nepískovcových terénech se naopak vyžívající pomůcky z kovu, jako vklíněnce nebo frendy.

Pokud už někdo leze hodně dobře, tak samozřejmě podle druhu skály se volí i lezačky. Např. na pískovec je výhodně mít hodně měkké lezačky, naopka pokud lezec na vápně, kde jsou malé římsy, tak to chce tvrdší botu.

9. Jedná se o drahý sport?
Záleží, s čím srováváš. Podle mě ne. Základní vybavení (tj. lezky, sedák, lano a nějaké karabiny a expresky) tě přijde tak na 6 tis. Kč. A když přijedeš do skal tak neplatíš žádné vstupy jako třeba u golfu, naštěstí skály zatím patří všem.

10. Jak často se dostaneš na skálu?
Když vynechám zimu, tak v průměru jednou za dva týdny

11. Věnuješ se i jiným sportům?
Celou dobu jsem tady mluvil o skalním lezení, ale lézt se dá i na ledech, ale to by bylo téma na další rozhovor. Protože hodně chodím po horách, potřebuji fyzičku a tu na lezení nezískám. Takže v zimě hodně běžky a v létě běhání a in-line brusle.

12. Je něco co bys rád sdělil našim čtenářům?
Pokud někoho ze čtenářů tohoto článku přitahuje lezení, tak vřele doporučuji se do toho pustit. A na věku nezáleží, já sem začal až po třicítce. Je to báječný sport, hlavně velmi komplexní. Člověk posiluje hodně záda a to se v dnešní době, kdy většina z nás sedí u compů hodí. O lezení panují různé mýty, např. že je to nebezpečné, ale to je blbost, pokud to člověk provozuje zodpovědně a neblbne u toho, tak je to naopak velmi bezpečný sport s minimem úrazů. Když totiž člověk padá, tak padá do lana, které se s ním pěkně prověsí, neboli zhoupne – takže je to jak do peřinek :).